Kazuistika - muž, 65 let
publikováno: 23. 02. 2010
Petr Habal, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové a Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Kardiochirurgická klinika
Úvod
V současné době přibývá nemocných s patologickým postižením plicního parenchymu a častým důsledkem toho bývá vznik pneumotoraxu. Závažnosti tato choroba nabývá, pokud dochází k recidivám vzniku pneumotoraxů, což bývá v pozdních stadiích chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN). Onemocnění postihuje 6–10 % populace, celosvětově kolem 600 milionů lidí. V ČR je postiženo asi 800 000. nemocných. Tříleté přežití v pokročilém stadiu nemoci se pohybuje okolo 50–60 % a nemoc zaujímá 4. místo v celosvětové mortalitě. Jen v ČR umírá 1500–1800 nemocných ročně. Nejčastějším zdrojem úniku vzduchu bývají perforované plicní buly. Princip chirurgické léčby spočívá v resekci plicních bul a přilehlého postiženého plicního parenchymu. Při chirurgické léčbě jsou kladeny nároky na provedení dokonalé vzduchotěsnosti sutury postiženého plicního parenchymu. K pojištění a zvýšení bezpečnosti mechanické sutury plicní tkáně se nám osvědčilo použití Traumacelu stapler seam protection – speciálně upraveného vstřebatelného materiálu – jako podložek pod kovové svorky stapleru.
Kazuistika
Muž narozený v roce 1944 byl od roku 1999 léčen pro CHOPN, nyní ve stadiu IV. dle GOLD klasifikace. V průběhu posledních 3 let byl opakovaně hospitalizován pro opakované kolapsy plic. Poslední ataka pneumotoraxu byla řešena chirurgicky pro těžkou dechovou tíseň. Zdroj úniku vzduchu byl lokalizován z kalózního okraje perforované emfyzematózní buly (obr. 1). Suturu velice křehké tkáně jsme provedli staplerovou technikou a jako podložku pod kovové svorky jsme použili Traumacel stapler seam protection. Efekt takto pojištěné sutury byl velmi dobrý, protože ani po reexpanzi plicní tkáně nedošlo, tak jak v minulosti častokrát, k prořezání svorek ze sutury a k vzniku sekundárního úniku vzduchu (obr. 2).
Závěr
Domnívám se, že nový materiál zkvalitní chirurgickou techniku hlavně u nemocných v terminálních stadiích choroby, kdy je chirurgická léčba poslední alternativou pro pacienta.
